Zatímco americké nebo britské domácnosti si lámou hlavu se splácením dluhů, v Česku na tom nemusíme být tak zle. Úvěry domácnostem sice v posledních několika letech rostly velice svižně a jejich tempo přesahovalo meziročně 30%. Na druhé straně ale celkový dluh domácností byl a stále je relativně velice nízký a nízký.

České domácnosti jsou na rozdíl od většiny svých evropských sousedů o poznání konzervativnější. Podíl úvěrů, které si nabraly od bank vůči vkladům, které jim leží na bankovních účtech činí pouhých šedesát procent. Jsou tak v porovnání s domácnostmi ve svém okolí v pozici výrazného čistého věřitele ( podil_uveru_ke_vkladum_u_domacnosti.doc ) a nikoliv dlužníka.

Současně je třeba připomenout, že v posledních letech vytrvale klesal podíl problematických, nesplácených úvěrů. To již s příchodem krize přestává pomalu platit a bezesporu naroste procento problematických úvěrů domácnostem. Domácnosti ale v důsledku zdravé vyšší opatrnosti a strachu ze ztráty zaměstnaná začínají od začátku roku raketově spořit. Vklady domácností u bank rostou skoro o 12% meziročně a dosáhly podle statistik ČNB na konci dubna rekordních 1 bilionu a 583 mld. korun.

Domácnostem jdou také naproti i banky, které se v době krize snaží snížit svojí finanční páku (objem poskytnutých úvěrů vůči vkladům) - za nové úvěry se dnes účtují vyšší rizikové prémie a naopak jsou ochotny platit klientům víc za vklady na účtech.

Autor článku: Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny